Přehled a mapa nářečí České republiky

03.02.2013 09:03

Ačkoliv nářečí není povolená kategorie slov pro vkládání do databáze SF, je jím ovlivněna psaná i hovorová čeština možná více než si myslíme. Jazykovou zvídavost pravidelných hráčů SF jistě proto potěší náš přehled nářečí ČR s ukázkami slov.

  

pro zvětšení mapy klikněte na obrázek

 

 
Domluvíte se u nás?
Asi nejvíce specifickým se jeví být karvinské hornické nářečí, které má blízko k polštině. Třeba věta: Jak havir Jarin wylyczól babe, znamená: Jak havíř Jaroslav zfackoval svoji ženu. Anebo: Co ogródek dol, to se jadlo – Co zahrádka dala, to se jedlo. Pozadu nezůstávají ani Západočeši, kteří při mluvě protahují slabiku »á« tak, že zní spíš jako »é«. Netrénovaný sluch pak zaznamená větu: Tůdleten pén mé krésný rifle, což znamená: Tento pán má krásné džíny. Poměrně používanou otázkou je na Plzeňsku: Copa je tůto? – Copak je tohle? Svoje speciální výrazy používají i na Hané. Překvapila by vás asi věta: To oni tó dobó babóňajou, čímž vám Hanáci mohou sdělit, že »Děti ještě nespí, pořád tam šmejdí«.
 
A jak se může lišit jedna věta? 
Spisovně: Dej mouku z mlýna na vozík.
Středomoravské (hanácké) nářečí, Olomouc: Dé móku ze mléna na vozék.
Východomoravské nářečí, Zlín: Daj múku ze mlýna na vozík.
Slezkomoravské nářečí, Opava: Daj muku ze mlyna na vozik.
Střední Čechy, Praha: Dej mouku ze mlejna na vozejk.
 
Podkrkonošské nářečí
»ť« u infinitivu (prosiť)
samohláska ve slabičných »r« a »l« (perší, velna)
»ll« místo »dl« (snělli, sella)
 
Středočeské nářečí
»ej« místo »ý« (bejk, starej)
»ý« místo »é« (kyselý mlíko)
»v« před počátečním »o« (voheň)
»ej« ve 3. osobě množného čísla (dávej, házej)
»sh« jako »sch« (schon)
 
Chodské nářečí
délky ve slovesech (hořit, kopát)
»h« před samohláskami (halmara, hudit)
místo »d« použito »r« (sturánka, tera)
»k« místo »g« (špakát, telekram)
 
Jihozápadočeské nářečí
»a« místo »e« po měkkých souhláskách (jahla)
»ou«, například ve slově poučet
rozdílné délky dvojslabičných slov (slína, pect)
»chč« místo »št« (chčestí)
tř« místo »„stř« (třílet, třep)
»kd« se říká jako »hd« (hdo)
nesklonná jména rodinných jmen (Chmelíkojc)
 
Doudlebské nářečí
»ou« přechází v »ú« (kúpit, súsed)
»bji« místo »bi« (babjička, bjič)
»som« (jsem)
 
Tišnovské nářečí
»o« místo »u« a naopak s častým předsunutým »h« (ho vuduvudo – u vodovodu)
 
Středomoravské nářečí
»é« místo »ý«, »í« a »ej« (mlén, vešévat, nedělé to)
»ó« místo »ou« (móka)
v koncovkách »a« místo »e« (naša slepica)
»e« místo »y« (rebe – ryby)
při skloňování přídavných jmen po měkkých souhláskách »u« místo »i« (na našu kočku)
 
Východomoravské nářečí
často »u« místo »l« (huava, deuat)
»u« a »ú« místo »ou« a »i« (oni vedú, břuch, kožuch)
časté »é« místo »í« (kamének, řéct)
»a« místo »e« (Janík, ležat)
 
Valašské nářečí
měkká výslovnost (objed, pjena)
přechod některých sloves z 5. třídy do 1. třídy (spívu místo zpívám)
živé přechodníky přítomné (viďa)
 
Slezské nářečí
jen krátké samohlásky (zobak)
přízvuk na předposlední slabice
měkké samohlásky (séno, zíma)
 
Severovýchodočeské nářečí
»u« místo »v« na konci slabik (dříu, zrouna)
»ej« v 7. pádě podstatných jmen ženského rodu (prácej, Marušej)
»oj« ve 3. a 6. pádě podstatných jmen mužského rodu (strejcoj, Petroj)
krácení »í« a »ú« (rohlik, holubum)
dloužení kmenové souhlásky (péři, bóli)
»em« v 7. pádě podstatných jmen mužského rodu (Frantem, starostem)
 
další zajímavý článek např. zde: https://www.online.muni.cz/tema/2972-nareci-nenavratne-mizi